Mám vs. nemám? Toť otázka aneb která cesta je ta správná?

Každý den se dostáváme do situací, kdy je potřeba se nějak rozhodnout. Ta menší a drobná rozhodnutí děláme, aniž bychom nad tím více přemýšleli. Bereme je už jako automatickou část našich životů. Každý den je přece potřeba se rozhodnout v kolik budu vstávat, abych stihla vypravit dceru do školy a být včas v práci, co budeme dělat po škole nebo jak vyřešíme večeři.

Ve všech těchto situacích se rozhodujeme poměrně rychle, aniž bychom nad tím nějak více přemýšleli.

Jsou ale i situace, kdy není úplně jednoduché se rozhodnout, neboť může jít o něco zásadního, co už neovlivní třeba jen váš život, ale i život vašich dětí nebo celé rodiny. A pak jste na tom stejně, jako jsem ještě před pár dny byla právě já.

Několik dní jsem stála na křižovatce a přemýšlela, kterou cestou se vydat dál. Která cesta je ta správná, abych dřív nebo později nelitovala svého rozhodnutí? Nicméně to bohužel nikdo neví a je otázkou, zda vůbec existuje ta správná cesta.

Přemýšlela jsem nad celou situací tak moc, až mi to ubíralo energii na cokoli dalšího v mém životě. Byla jsem nervózní, podrážděná, v práci jsem se špatně soustředila a nic mě nebavilo. Přehlížela jsem i maličkosti všedního dne, které mi vždycky dělaly radost, a které mě dokázaly povzbudit, když se zrovna moc nedařilo.

Navíc jsem tak trochu čekala, že mi někdo řekne, jak dál. Ale pravda je taková, že tak to v životě nefunguje.

Přestože mi nikdo neřekl, co mám dělat, získala jsem alespoň jiný úhel pohledu, který mi pomohl s rozhodnutím. Zároveň bylo povzbudivé zjištění, že mám kolem sebe lidi, kteří mě mají rádi a budou stát při mě, ať už se rozhodnu tak či onak.

A když pak přišel den D a padl verdikt, najednou se mi strašně ulevilo. Všechny ty obavy, které mě celou dobu doprovázely, najednou zmizely. A já se začala těšit na novou etapu svého života.

Co jsem si z té situace ještě vzala?

• Buďme vděčni za to, že nám a našim blízkým přeje zdraví, máme práci, co jíst a kde bydlet.
• Neodkládejme nepříjemnosti k řešení až na někdy. Ony totiž nezmizí a stejně nás doženou.
• Stanovme si termín, do kdy to vyřešíme. Čím dřív, tím líp.
• Řešme pouze to, co můžeme opravdu ovlivnit. To ostatní nás pouze okrádá o čas, který bychom mohli věnovat příjemnějším věcem.
• Co bylo, to už ovlivnit nedokážeme. Co bude, to neví nikdo z nás. Ale víme, co je teď a co právě teď můžeme udělat, abychom se cítili lépe.
• Ač se třeba můžeme setkat s nepochopením a kritikou svého okolí, uvědomme si, že oni nežijí náš život. A ti, co nás mají opravdu rádi, nás podpoří tak jako tak.

A jak jste na tom vy? Umíte se snadno rozhodovat nebo vás situace dokáže natolik pohltit jako mě? A co vám pomáhá při zásadních rozhodnutích? Budu moc ráda, když se se mnou podělíte o vaše zkušenosti tady nebo v uzavřené facebookové skupině 🙂