Říká se, že my ženy zvládáme s přehledem více věcí najednou. Naše mozkové hemisféry se prý dokáží v jeden moment zabývat několika myšlenkami nebo činnostmi. Například během hovoru s kamarádkou stihneme dát prádlo do pračky, připravovat večeři pro rodinu, vynést koš, zkontrolovat dětem úkoly a jistě víte o spoustě dalších věcech. 😉 Je to pro nás ale výhra? Máme sice pocit,...
Většina žen chce být skvělou matkou, manželkou, milenkou, kamarádkou či kolegyní, která s přehledem zvládá navařit a uklidit domácnost, postarat se o děti, být v práci výkonná a úspěšná. Ráno vypraví děti do školek a škol, následně se v práci snaží podávat výkony, aby odpoledne včas vyzvedly děti, obrazily s nimi kroužky, nákupy či jiné potřebné záležitosti. Doma pak chystají večeře, uklízí, perou, žehlí,...
Všichni toužíme po tom být šťastní a tato skutečnost nás všechny spojuje bez rozdílu věku. Co to ale je štěstí? Pro každého štěstí znamená něco jiného. Pro někoho je to dobrý plat, drahé auto, dovolené na horách, u moře, či stylově zařízený byt. A pak jsou tací, kterým ke štěstí stačí opravdu málo. Dokáží se radovat z drobností a momentů všedního...
„Jste tři, musíte se podělit. Jsi nejstarší, máš mít rozum a ustoupit. Musíš jít na gympl, vždyť nejsi hloupá.“ Tyhle a další podobné věty zná asi spousta z nás. Mě vlastně provázely celé dětství a tak mi ani nikdy nepřišlo nijak zvláštní, když mě někdo přišel požádat o pomoc, abych mu řekla NE. Byla jsem vlastně vychovávána v tom podřizovat své potřeby...
Před pár lety jsem hodně přemýšlela nad tím, proč hlavně my, ženy – matky, máme pocit, že toho musíme tolik zvládnout? Od péče o naše ratolesti a partnera po celý chod domácnosti. Souvisí snad to přesvědčení s našimi generacemi před námi? Kdy ještě muži odcházeli do války a ženy tedy žily v tom, že teď se musí o vše postarat sami? Jisté vysvětlení...
Poslední dobou stále častěji vzpomínám na své dětství, kdy ještě byly ty klasické hlídací babičky. Jistě si je pamatuje spousta z nás. Byly to přesně ty babičky, co byly po ruce, když je naše rodiče potřebovali. Co pomohly vytrhnout trn z paty, když šlo do tuhého. Byly jsme 3 děti a pokaždé, když někdo z nás marodil, babička přijela. Vždycky sebou přivezla nějakou...
Lucie Kašpárková