Když schází hlídací babičky

Poslední dobou stále častěji vzpomínám na své dětství, kdy ještě byly ty klasické hlídací babičky. Jistě si je pamatuje spousta z nás. Byly to přesně ty babičky, co byly po ruce, když je naše rodiče potřebovali. Co pomohly vytrhnout trn z paty, když šlo do tuhého. 

Byly jsme 3 děti a pokaždé, když někdo z nás marodil, babička přijela. Vždycky sebou přivezla nějakou dobrotu, o které věděla, že  nám udělá radost. Četla nám pohádky, hrála si s námi na školku a později na školu, balila nás do dek jako mimina a vlastně s námi trávila veškerý svůj čas. Pokaždé jsme se na ní těšili a už mezi dveřmi jsme jí nadšeně vítali.

A i když jsme zrovna nemarodili, trávili jsme u ní poměrně často i víkendy. Takže pokud mí rodiče chtěli mít čas jen pro sebe, měli to v tomto ohledu o dost jednodušší, než máme my dnes. Co já bych dnes za takovou babičku dala.

Osobně nepatřím zrovna k těm maminkám, kterým babička přispěchá na pomoc pokaždé, když je to potřeba. A jak to tak bývá, když bych je potřebovala nejvíce, zpravidla nemůže ani jedna. Jsou obě pracující a se spoustou dalších zájmů, které jim dnešní doba nabízí.

A já jim to nezazlívám. Chápu, že v dnešní době, kdy mohou i ony stále žít aktivně ve svém věku, nestojí jejich svět jen na péči o své děti a vnoučata. Jen mě mrzí, že ten vztah vnouče – prarodič už není tak blízký, jako my měli dřív. A na který já ráda vzpomínám.

Co ale dělat, když se vám „hroutí svět“a vy máte pocit, že je všechno proti vám? Mám pro vás radostnou zprávu. I tyto situace jsou řešitelné. 

Když dcerka marodí a já zrovna nemůžu pracovat z domova, fungujeme jako rodiče tzv. „půl na půl“. Já chodím do práce na dopoledne a přítel pak na odpoledne. Oba máme celkem vstřícného zaměstnavatele, takže OČR řešíme minimálně.

Když chceme někam vyrazit a vypadne nám slíbené hlídání od babičky, mám pár kamarádek, kterým můžu zavolat a poprosit je o pomoc. Dřív jsem měla pocit, že je tím otravuji. Dnes vím, že i ony se dostávají do takových situací a jsou pak vděčné za pomoc. Člověk se akorát nesmí bát zeptat.

Jedna z mých kamarádek využívala i placené hlídací babičky a v současné chvíli má slečnu na hlídání, která jí čas od času pomůže i s domácností.

Až tedy zase budete v úzkých kvůli hlídání ratolestí, nadechněte se a zvažte, zda opravdu není nikdo, kdo by vám vypomohl. A ať už vás napadne kdokoli, nebojte se hlavně zeptat.

 

Jsem milující maminka malé školačky, která velice dobře ví, jak náročný dokáže být boj s časem. Sdílením svých zkušeností pomáhám ostatním maminkám tančit časem tak, aby z něj vytěžily maximum nejen po pracovní stránce, ale i po stránce svého osobního života a svého já.  Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře
  1. Lucie napsal:

    Naše babičky bydlí mnoho a mnoho kilometrů od nás. Tohle řešíme každou chvíli. Naštěstí můžeme oba téměř kdykoliv z práce. Ale ty návraty do práce pak bývají krušné … Už pokukujeme po nějaké placené babičce 🙂

  2. Lucka napsal:

    Tak držím palce, ať najdete tu správnou 🙂

  3. Tak zatímco nás babičky zas tak moc často nehlídaly (jedna hlídala spíš strejdovi a druhá bydlela daleko), tak já teď konečně narazila na nadšenou babičku, co se na svoje vnoučátka hrozně těší a dá se říct, že pro ně hodně žije. A teď před Vánoci šla konečně do důchodu, takže když je potřeba a i když není, tak ráda pohlídá. Nejmenší dcerka je ještě malá, tak tu jsem nechala hlídat jen asi tříkrát na pár hodin tady u nás, ale prostřední holčíčka u ní občas bývá.
    Je to štěstí, když si někdo může říct, kdy zrovna a na jak dlouho bude v práci. to my, s pevnou pracovní dobou, neznáme ;-). A s kamarádkama to šlo tak možná s jedním dítětem, teď už já i většěina mých kamarádek máme děti tři a celkem malý, tak to bych se fakt neodvazila zeptat 😀

    • Lucka napsal:

      Vím velice dobře, jak pevná pracovní doba dokáže být nepříjemná. Ještě před dvěma lety jsem jí zažívala, takže za změnu jsem vděčná. Ani jsem tenkrát nevěřila, že by to někde jinde v tomto ohledu mohlo být lepší 🙂 A chápu tvé obavy ptát se v současné situaci kamarádek. Ale ono to bude taky trochu jiné, až budou děti větší a samostatnější. Mám tu zkušenost, že pak se zabaví povětšinou sami a za mnou přijdou akorát na jídlo nebo když chtějí s něčím pomoci. Takže zrovna naposledy jsem mohla v klidu pracovat a dohánět resty 😀

Napsat komentář: Lucka Zrušit odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Více informací