Lucie Kašpárková

Pomáhám lidem stát se tvůrci svých životů, žít je naplno a plynout tak časem s lehkostí a hravostí. Jsem profesionální kouč. 

Můj příběh aneb s lehkostí a hravostí nejdál dojdeš...anebo taky ne, záleží jen na tobě :-)

Svůj život si dnes užívám jako nikdy dřív. A to hlavně proto, že mi konečně dává ten správný smysl. Každé ráno vstávám s vděčností za to, co všechno kolem sebe mám a těším se, co nového mi další dny přinesou.

Mám milující rodinu. Přátelé, kteří mě podporují v tom, co dělám. Má práce je mým koníčkem a i čas pro sebe si v tom celém shonu najdu.

Užívám si ten pocit, že mohu být tvůrcem svého vlastního života.

Nebylo to ale hned a chvíli mi trvalo, než jsem pochopila, co to vůbec znamená. 

Před několika lety jsem si sáhla na své dno

V zaměstnání jsem zažívala tzv. bossing. K tomu se mi začal hroutit letitý vztah a já se natolik zahleděla do svých problémů, že i jako máma jsem selhávala na plné čáře.

Navenek jsem se tvářila jako silná a vyrovnaná žena, která všechno zvládá. Už od mala se to totiž ode mě očekávalo. V reálu se ze mě však stávala troska.

Abych vůbec usnula, každý večer jsem si dávala skleničku vína. Ta sice řešila můj spánek, ale ne všechno to ostatní. To se stále nabalovalo a já nakonec zjistila, že z jedné skleničky vína už je celá láhev.

V noci mě budil zápach alkoholu, šílené sucho v puse a další den mě doprovázela bolest hlavy.

Nedokázala jsem se v tom stavu soustředit vůbec na nic, natož snad hledat řešení ze svých problémů.

Až jednoho dne přišlo kruté prozření

Vezla jsem se šílenou bolestí hlavy dceru ráno do školky a ona mi najednou řekla tu osudnou větu: „Maminko, já bych si přála, abys už nebyla tak smutná. Abyste se s tatínkem pořád nehádali a bylo doma zase veselo.“

Zůstala jsem stát a jen na ní koukala. Došlo mi, že tohle není ten život, o kterém jsem snila, a že přes alkohol cesta z mých potíží určitě nepovede.

Na podzim roku 2015 jsem se tedy konečně rozhodla dát svůj život zase do pořádku

Chtěla jsem znovu najít sebe samotnou. Musela jsem překročit několik svých stínů, abych si uměla nastavit své hranice – v práci i osobním životě. Učila jsem se znovu věřit svým přáním a hlavně sama sobě.

Na této cestě za poznáním přišla řada změn v mém osobním i profesním životě. Začala jsem se intenzivně věnovat osobnímu rozvoji. Hlavně se zaměřením na oblast sebelásky, sebepřijetí, rodiny, životní rovnováhy a podnikání.

Během téhle doby jsem pochopila, že opravdu záleží jen na nás, jak svůj život chceme a budeme žít. Že i když některé věci nemůžeme ovlivnit, můžeme si ale vybrat náš postoj k nim.

Od září 2019 spolupracuji v oblasti osobního rozvoje s agenturou koučů Život jako hra, oficiální českou pobočkou americké společnosti Coachville, kterou založil David Buck, MCC. 

V současné chvíli pomáhám dalším lidem najít tu jejich cestu v životě. Měníme spolu překážky na výzvy a příležitosti. Užíváme si společně objevování jejich skrytého potenciálu.

Nic není tak složité, jak se mnohdy může zdát a velká životní uvědomění často bývají blíž, než si myslíme.