Mám vs. nemám? Toť otázka aneb která cesta je ta správná?

Každý den se dostáváme do situací, kdy je potřeba se nějak rozhodnout. Ta menší a drobná rozhodnutí děláme, aniž bychom nad tím více přemýšleli. Bereme je už jako automatickou část našich životů. Každý den je přece potřeba se rozhodnout v kolik budu vstávat, abych stihla vypravit dceru do školy a být včas v práci, co budeme dělat po škole nebo jak vyřešíme večeři.

Ve všech těchto situacích se rozhodujeme poměrně rychle, aniž bychom nad tím nějak více přemýšleli.

Jsou ale i situace, kdy není úplně jednoduché se rozhodnout, neboť může jít o něco zásadního, co už neovlivní třeba jen váš život, ale i život vašich dětí nebo celé rodiny. A pak jste na tom stejně, jako jsem ještě před pár dny byla právě já.

Několik dní jsem stála na křižovatce a přemýšlela, kterou cestou se vydat dál. Která cesta je ta správná, abych dřív nebo později nelitovala svého rozhodnutí? Nicméně to bohužel nikdo neví a je otázkou, zda vůbec existuje ta správná cesta.

Mějte na paměti, že jste udělali vše pro to, abyste se rozhodli správně, a že jste se tedy rozhodli nejlépe, jak jste v danou chvíli mohli a uměli.

Přemýšlela jsem nad celou situací tak moc, až mi to ubíralo energii na cokoli dalšího v mém životě. Byla jsem nervózní, podrážděná, v práci jsem se špatně soustředila a nic mě nebavilo. Přehlížela jsem i maličkosti všedního dne, které mi vždycky dělaly radost, a které mě dokázaly povzbudit, když se zrovna moc nedařilo.

Navíc jsem tak trochu čekala, že mi někdo řekne, jak dál. Ale pravda je taková, že tak to v životě nefunguje.

Jde o náš život. O naše rozhodnutí, za kterým si budeme stát, ať už nám přinese cokoli. Nepřehazujme tedy odpovědnost za naše rozhodnutí na ostatní.

Přestože mi nikdo neřekl, co mám dělat, získala jsem alespoň jiný úhel pohledu, který mi pomohl s rozhodnutím. Zároveň bylo povzbudivé zjištění, že mám kolem sebe lidi, kteří mě mají rádi a budou stát při mě, ať už se rozhodnu tak či onak.

A když pak přišel den D a padl verdikt, najednou se mi strašně ulevilo. Všechny ty obavy, které mě celou dobu doprovázely, najednou zmizely. A já se začala těšit na novou etapu svého života.

Co jsem si z té situace ještě vzala?

  • Buďme vděčni za to, že nám a našim blízkým přeje zdraví, máme práci, co jíst a kde bydlet.
  • Neodkládejme nepříjemnosti k řešení až na někdy. Ony totiž nezmizí a stejně nás doženou.
  • Stanovme si termín, do kdy to vyřešíme. Čím dřív, tím líp.
  • Řešme pouze to, co můžeme opravdu ovlivnit. To ostatní nás pouze okrádá o čas, který bychom mohli věnovat příjemnějším věcem.
  • Co bylo, to už ovlivnit nedokážeme. Co bude, to neví nikdo z nás. Ale víme, co je teď a co právě teď můžeme udělat, abychom se cítili lépe.
  • Ač se třeba můžeme setkat s nepochopením a kritikou svého okolí, uvědomme si, že oni nežijí náš život. A ti, co nás mají opravdu rádi, nás podpoří tak jako tak.

A jak jste na tom vy? Umíte se snadno rozhodovat nebo vás situace dokáže natolik pohltit jako mě? A co vám pomáhá při zásadních rozhodnutích? Budu moc ráda, když se se mnou podělíte o vaše zkušenosti tady nebo v uzavřené facebookové skupině 🙂

Pomáhám ženám stát na vlastních nohou tak, aby dokázaly dětem dát to nejlepší případně i bez partnera. Jsem profesionální terapeutický kouč. Více o mě se dozvíte tady>>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Více informací