Pat a Mat staví skříň

Byla slunečná neděle a my si místo výletu k vodě nebo někam do přírody udělali výlet do Ikei. Co naplat, bylo třeba vyřešit úložný prostor v novém bytečku. Přes pytle a krabice přece skákat nechceme 🙂

To jsme ale ještě netušili, co všechno nás čeká a jak se jedna taková skříň zapíše do historie našeho stěhování 😀

V Ikei ještě všechno proběhlo hladce. Pán nám skříň „naplánoval“ podle našich požadavků, zamluvil termín dopravy a po zaplacení už zbývalo jen počkat, až nám ji o pár dnů později dovezou a budeme ji moci smontovat.

Když skříň přivezli a vše nám v bytě složili, nemohla jsem se dočkat, až bude smontovaná na svém místě a já konečně budu moc všechno to oblečení a další věci kam dát.

S montáží jsme začali hned následující den po práci. Venku bylo neskutečný vedro a tím pádem i doma a z nás během chvilky lilo, až to hezký nebylo 🙂 Přesto jsme si řekli, že alespoň ten korpus uděláme a poličky, šuplíky a dveře necháme na další den.

Po 2,5 hodinách byly všechny 3 části korpusu celé a už stačilo je jen umístit k sobě do rohu, kam měly přijít.

Jaké bylo naše rozčarování, když jsme zjistili, že nám překáží krabice s jističi u stropu.

Abyste rozuměli, my si stěny před nákupem skříně oměřili, ale už jsme se zapomněli podívat nahoru ke stropu. A tak přišel čas na sebekritiku.

Těšení se vystřídalo zklamání a rozčarování. Přemýšleli jsme, co dál. Ta skříň by se sice mohla dát i jinam, ale přece jen by lepší využití měla právě v chodbě, kam měla původně přijít. Až se objevila ta spásná myšlenka. Zavoláme kamaráda elektrikáře, třeba ty jističe půjdou o kousek posunout.

Elektrikář byl natolik ochotný, že přijel hned druhý den. Sdělil mi, že posunout to půjde, ale udělal by to až po víkendu. Byl pátek odpoledne.

Na jednu stranu jsem chápala, že v pátek odpoledne a navíc v tom vedru už by byl raději někde jinde, ale ta představa dalších 2 dnů s pytli a krabicemi všude, ta byla strašná!!!

A tak jsem se mu na rovinu jala vysvětlovat, že mi na té skříni stojí další práce a opravdu by mi tedy moc pomohl, kdyby to mohl posunout ještě dnes. Asi jsem u toho vypadala hodně zoufale, ale prošlo to a tak se skříň v pátek večer konečně dostala na své místo.

Když pominu fakt, že jsme ještě v sobotu museli otáčet jednu bočnici, neb poličky byly lehounce z kopce, dotáhli jsme to do zdárného konce a skříň už dnes plně využíváme 😀

A proč vám tohle všechno píši?

Tohle dílo bylo jasným příkladem toho:

• kolik času nakonec může zabrat na první pohled jednoduchá věc. Vždyť šlo vlastně jen o to skříň smontovat a umístit na místo.
• že je třeba umět si připustit svou chybu. Alespoň si příště dáme větší pozor na to, co děláme nebo chceme dělat a můžeme si tak ušetřit čas s případnými komplikacemi.
• že všechno se dá řešit. Jen nepodléhat panice a zachovat klid.
• abychom řešení hledali hned a ne až někdy, protože bez řešení se náš klid nedostaví a naše podrážděnost či nervozita nám ubere čas, který bychom mohli trávit jinak a líp,
• že ti správní přátelé pomůžou kdykoli, přestože by v danou chvíli dělali nejradši úplně něco jiného,
• že v jakékoli situaci jsme schopni všechno ostatní podřídit tomu jednomu, na čem zrovna nejvíce záleží a bez čeho se dál neposuneme.

A proto, až zase budeme mít ten pocit, že nás všechny ty naše povinnosti pohltí. Že nemáme čas na sebe, pro své děti, rodinu či přátelé. Zastavme se na chvilku a podívejme se na vše trochu s odstupem. 

Ne všechno přece musí být hned. Zeptejme se sami sebe: „co je teď pro nás nejdůležitější?“

A podle toho přeskládejme své priority a učiňme rozhodnutí. Odložme to, co je schopno ještě chvíli počkat. Ono nám to neuteče, jen to v tu danou chvíli není tak akutní.

Líbí se vám moje články? Podělte se se mnou o váš názor a napište mi do uzavřené skupiny na FB 🙂