Štěstí! Co je štěstí?

Všichni toužíme po tom být šťastní a tato skutečnost nás všechny spojuje bez rozdílu věku. Co to ale je štěstí?

Pro každého štěstí znamená něco jiného.

Pro někoho je to dobrý plat, drahé auto, dovolené na horách, u moře, či stylově zařízený byt.

A pak jsou tací, kterým ke štěstí stačí opravdu málo. Dokáží se radovat z drobností a momentů všedního dne, aniž by měli veškeré ty movitější statky.

„Lidské štěstí, to je taková šňůrka, na kterou navlékáme malé korálky, taková malá štěstí – čím jsou drobnější a čím je jich víc, tím je to jejich štěstí větší.“ – Jan Werich

Ze své zkušenosti musím přiznat, že tento citát je výstižný.

Ještě před pár lety jsem si taky myslela, že potřebuji mít hlavně ty movitější věci. Pořád jsem si říkala, že to přece dělám hlavně pro dceru, abych ji do budoucna zabezpečila. A dá se říct, že jsem naivně doufala, že pak budeme šťastnější.

Hnala jsem se tedy za svými sny a úplně jsem přestala vnímat ty malé každodenní radosti.

Navíc tím, že jsem neuměla říkat NE, jsem si taky dost komplikovala život. Během chvilky jsem tak všude viděla pouze samé úkoly a povinnosti. A to nejen doma, ale i v práci. Upadla jsem do jistého stereotypu, který ruku v ruce doprovázel pocit frustrace a vyčerpání.

V té době jsem si uvědomila, že v tom věčném shonu vlastně pořád jen na něco čekám. Že budu spokojenější, až doděláme rekonstrukci, až našetřím na nové auto, až si budeme moci dovolit dovolenou u moře. Pořád tam bylo nějaké to AŽ, ale žádné TEĎ.

Mimo jiné i naše dcerka mi pomohla k tomuto prozření. Ona totiž taky stála o naši pozornost TADY a TEĎ, ne AŽ někdy. A já nechtěla jednou litovat toho, že mi vyroste před očima a já vlastně ani nebudu vědět jak.

A tak jsem se pomalu, ale jistě, učila opět radovat z každodenních maličkostí. Dnes mohu říct, že jsem šťastná, když mohu svou tvář po dlouhé zimě vystavit slunci, když sleduji svou dceru zpovzdálí, jak nadšeně pobíhá po lanovém parku, když v zimě cítím křupat sníh pod nohama a na jaře pozoruji probouzející se přírodu. Jsem šťastná, když strávím svůj volný čas se svými blízkými a můžu se s nimi smát.

Dnešní doba je uspěchaná a asi i díky tomu nás nutí vnímat spoustu jiných věcí než těch, které nás dělají opravdu šťastnými. Dá se říct, že cíl našeho života máme všichni stejný. Tak proč se k tomu cíli hnát a žít tak v zaběhnutém stereotypu úkolů a povinností. Není lepší zpomalit a užívat si i tu cestu k cíli? Možná budete sami překvapeni, o kolik hezky stráveného času se kolikrát sami připravujete.

Co si o tom myslíte vy? Napište mi a podělte se se mnou o váš názor. Nebo se přidejte k naší uzavřené facebookové skupině 🙂

 

 

 

 

Jsem milující maminka malé školačky, která velice dobře ví, jak náročný dokáže být boj s časem. Sdílením svých zkušeností pomáhám ostatním maminkám tančit časem tak, aby z něj vytěžily maximum nejen po pracovní stránce, ale i po stránce svého osobního života a svého já.  Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Více informací